Nastaly prázdniny a s nimi i dlouho očekávaný tábor Mladých ochránců přírody, který se konal od 4. 8. do 14. 8.

První den odpoledne proběhlo klasické stěhování táborníků do stanového městečka a večerní zpívání u táborového ohně.

Druhý den jsme se dozvěděli, že naší zemi vládl starý král, který před svou smrtí odkázal království svému mladšímu a hodnějšímu synovi Eruthanovi. To se ale nelíbilo Eruthanovu staršímu bratrovi, který ho hned po otcově smrti zajal a zavřel do vězení. Sám se pak ujal vlády a v zemi nastaly zlé časy, kdy se zdálo, že již není nikdo, kdo by pomohl právoplatnému dědici trůnu. Když se ale roznesla zpráva o tom, že Eruthan je vězněn svým starším bratrem, rozhodli se jeho tři rytíři, že mu pomohou. I přes velké nesnáze se jim to podařilo a s mladým dědicem trůnu prchli do hor, kde se Eruthan musel před svým bratrem skrývat. A protože nehodlal jen tak sedět na místě a dívat se, jak zem a lid pod bratrovou vládou chřadne a umírá, vyslal své tři rytíře najít jemu věrné a vycvičit z nich bojovníky, kteří by pak porazili bratrovo vojsko. A tak se stalo, že ti tři rytíři přišli k nám. Rozhodli se, že si nás rozdělí do družin a každý svou družinu vycvičí k boji. 

Třetí den byl na téma jídlo. Ne abychom celý den jedli, právě že skoro na opak. Karavanu, která k nám vezla zásoby s obilím, přepadli loupežníci. Naším úkolem bylo získat obilí zpět. Družina, která získala nejvíce obilí, vyhrála. Ale protože bychom se z pšeničných zrnek moc nenajedli, naším dalším úkolem bylo namlít co nejvíce pšenice tak, aby se to dalo považovat za mouku. Jak jsme zjistili, bez ohně se nic upéci nedá, a proto jsme začali rozdělávat oheň. Zvítězila ta družina, která dokázala udržet oheň nejdéle s pomocí jednoho nože a malého polínka. Když se začalo smrákat, přesunuli jsme se k táborovému ohni a z těsta, udělaného z dodané mouky (ne z té, kterou jsme mleli my), jsme si opékali na klacku hady.

Čtvrtý den jsme všichni vyrazili na výlet do Rožmitálu pod Třemšínem, kde jsme navštívili muzeum. Když jsme se vrátili do tábora, zjistili jsme, že se nám loupežníci pomstili – rozehnali naše stáda do lesa. Naším úkolem bylo nalézt co nejvíce zvířat. Když se setmělo, nepršelo, a proto jsme si mohli zahrát námi dlouho očekávaný kvik – kvik.

Zlý král nás objevil a na naše holuby poslal sokolníky s jejich dravými ptáky! Tím začal náš pátý den na táboře, který byl na téma ptáci. Nejprve jsme museli poznat co nejvíce ptáků, a proto jsme se vydali do lesa, kde byly poschovávané papírky se jmény zvířat. My jsme měli papírky nalézt, zapamatovat si název zvířete a jít ho říct svému rytíři, který všechny názvy zapisoval. Z napsaných názvů jsme pak měli určit všechny názvy ptáků. Poznání všech ptáku moc nepomohlo ochránit naše poštovní holuby, a proto nám král poslal zašifrovanou zprávu, která nás poslala na místo s prkénkem. Když jsme nalezli všechna prkénka, podle návodu jsme z nich sestavili ptačí budky, které měli přilákat malé ptáčky, aby se pozornost dravců odvrátila od našich holubů. Na závěr dne nás navštívili sokolníci z dalekých krajů a seznámili nás s některými dravci.

Šestý den se moc slibně nevyvíjel. Rozšířila se totiž mezi námi morová nákaza. Od prvních panošů ji chytili i naši rytíři, jediné štěstí, že i naši nepřátelé. Ponechali jsme naše rytíře jejich osudu, doufali jsme, že se nenakazíme a šli jsme dobíjet hrady a zámky našeho nepřítele. Na sklonku dne bylo naším úkolem postavit si vlastní nedobytný hrad.

Sedmý den jsme zjistili, že naši rytíři zázračně přežili, ale že se morovou nákazou nakazili další z našich družin. Jak jsme později toho dne zjistili, morová nákaza nebyla to nejhorší, co nás ten den potkalo. Poskokové zlého krále nám totiž zničili naše mosty přes propasti a rozbouřenou řeku. Ale nepodařilo se jim nás zastavit – postavili jsme si mosty nové.

Osmý den jsme se učili o první pomoci a následně (jen jako) jsme své znalosti i vyzkoušeli. Bohužel jsme je museli použít toho dne ještě jednou, a to proto, že zlý král omámil naše rytíře a unesl naše nejmladší členy družin, kteří v zajetí utrpěli nesčetná zranění. Ty jsme pak museli ošetřit.

Devátý den onemocněl král (naše družiny již byly zdravé), a proto jsme se vydali za mocnou a protivnou Ježibabou, která nám dala seznam s bylinkami na lék pro krále. Rostliny jsme úspěšně našli a krále uzdravili. Po setmění jsme se ale dozvěděli, že král má podezření, že je v našem středu zrádce, a proto máme jít na temné a zatuchlé místo, kde se máme podepsat a slíbit tak věrnost našemu králi.

Desátý den jsme byli na průzkumu okolí. Všem se nám to moc líbilo, samozřejmě až do chvíle, kdy jeden panoš omylem šlápl do vosího hnízda, a na některé z nás se vrhly vosy. Tím jsme se poučili, že zlý král má své nohsledy všude, a proto nemůžeme důvěřovat ani vosám (natož lidem).

Jedenáctý a poslední den jsme balili svá zavazadla, uklízeli stany a tábořiště. Navštívil nás náš král a poděkoval nám za naší věrnost a odvahu. Dokonce přišel zlý král (kterému jsme postupně zabrali všechna území). Málem jsme ho zajali, ale náš král Eruthan rozhodl, že ho necháme žít a že vyhnanství stačí. Na sklonku dne nás naši rytíři slavnostně pasovali na rytíře.

 

Všem se nám na táboře moc líbilo a těšíme se na další společné setkání!

Gábinka Soukupová