Na tábor jsme přijeli všichni nadšení, téma letošního tábora totiž bylo „Hobit“. Většina táborníků už Tolkienovy knihy znala a všichni se těšili na další letní dobrodružství mladých ochránců přírody. Krásný a dobrodružný příběh byl tak spojen s napínavým programem plným poznávání přírody, přednášek a hlavně soutěží a úkolů, za které jsme získávali body do celkového bodování.

Poslední dny před táborem se sice nesly ve znamení deště, ale celý tábor naštěstí proběhl pod modrou oblohou a pár přeháněk vynahradila krásná slunečná odpoledne, která jsme si náležitě užili.

Ihned po ubytování jsme zjistili, že nás v táboře tajně navštívil Gandalf a na dveře našich stanů nakreslil runové znaky. A tím začalo naše týdenní dobrodružství – Gandalf s trpaslíky, vedených udatným Thorinem, potřeboval naši pomoc a my jsme se rozhodli, že je v tom nenecháme. Vydali jsme se na dobrodružnou výpravu plnou nebezpečí dobýt ztracené trpasličí království a získat poklad lstivého draka Šmaka.

Rozdělení jsme byli do třech družin (Bralové, Brandorádi a Křepelkové) a zastupovali jsme tak tři nejctihodnější a nejstatečnější hobití rody, které trpaslíkům pomáhaly přemoci úklady nebezpečného putování. Už od začátku jsme se museli utkat s tvrdohlavým starostou Hobitína hobitem Hrdonožkou, který nás odmítal pustit z Kraje – až se nechal „uplatit“ novými přírůstky do jeho pověstného herbáře, na který byl náležitě hrdý.

Další nástrahy dlouhé cesty na sebe nenechaly čekat a my jsme museli projít zlobřím územím, najít zlobří tábor a získat kouzelné meče, dojít až do Roklinky, kde nás přivítali elfové královskou hostinou a pěšky dojít až k horám plným skřetům. Skřetími tunely jsme procházeli ve Stříbru, kde jsme se dozvěděli nové věci o hornickém povolání. Tamní skřet nás sice překvapil, ale na další jsme si již dávali pozor. Večer jsme se za tmy proplížili do skřetího doupěte a v tunelech našli Prsten moci. Se skřety jsme ale neskončili, protože nás otravovali téměř do posledního dne tábora – proniknutí jejich soukromými tunely nám totiž nemohli odpustit.

Cestu nám značila mapa, Medděda jsme tedy našli lehce. Když nás seznámil s druhy pavouků, snadno jsme poznali ty jedovaté, a i když nás pak v Temném hvozdu obří pavouci svázali pevnou pavučinou, hravě jsme jim unikli. Prošli jsme okolo lesních elfů a dostali se až do Jezerního města. Tam jsme byli vítaní a na naši počest byl uspořádán Jezerní turnaj. Závodili jsme v zajímavých disciplínách – od trpasličího hltání rohlíku, běhu s těžkou tornou, až k přeputování Mrtvých močálů bez toho, že bychom se utopili. Každý den jsme dostali kousek šifry, kterou jsme poslední den složili. Bohužel byla ve složitém runovém písmu, které už nikdo neuměl přečíst. Museli jsme tedy sestrojit stroj času a dostat se do minulosti až k Lúthien Tinúviel, která nám dala učebnici s abecedou. Ve zprávě jsme odhalili místo tajného vchodu do hory, a proto pro nás bylo získání zlatého pokladu hračkou.

Celý tábor uplynul jako voda a my všichni jsme si přáli ho prožít alespoň ještě jednou. Poslední den byl u konce a po posledním nástupu a táborovém ohni jsme odjeli domů s částí zlata (plněného čokoládou ;-)), s nádhernými cenami, diplomy a s krásnými zážitky na celý život, na které budeme všichni rádi vzpomínat. Zároveň jsme se dozvěděli spousty zajímavých věcí a naučili se spoustu užitečných dovedností, které se nám ještě budou hodit. Všichni se budeme moc těšit na další rok!

Sára